pokračování povídky - osahat si svět po svém

zdeněk měl postel a jen byl rád a snad už nic nechtěl, nepotřeboval. malý tichý penzión a podivná paní v něm. měnila nálady jako mořské počasí a neptala se. neptala se a jen čekala, co jí poloslepý český mládenec vyloží. jen jedna noc, a pak dál. v notýsku čitelné statě přibližné pouti. ano pouti! bingo! ve španělsku býti na pouti je téměř posvátné, podepřené dotekem věčnosti a znovu otevřených očí. hostinská proutkem náhle změněna telefonuje na všechny strany a zdeněk lituje, že nemá vytrženej jazyk. představa pouti je nic proti ničemu a cože je komu po tom. kdyby jen nebylo nábožných příbuzných s adresou, a ne jednou, po cestě pro něho. nová hra a nový smysl něčeho, čemu tady věří.

a zdeněk, jako zloděj víry, nemá dobré pomyšlení. a jaký je v tom rozdíl? dnes je tady a zítra za kopcem. no a co. dobré ženě se svět nezhroutí.

a zdeněk sedí a potřebuje najít smysl věcí, věcí, na které si nikdy ani nesáhne.

najednou je tu provoněnej vzduch a ti, co se netrápí, leda o večeři. kolik zpěvu a slyší zvonky a klukovskej hlásek.

- to jsou všechno moje ovce. no všechny úplně ne, ale mám dvě krásné a budu mít berana. ty jsi na pouti, ty máš štěstí. brebentí malý pastevec.

- štěstí?

- chtěl jsem se podívat, co nosíš v batohu...

- v batohu? podívej se. jak se jmenuješ?

- vicente. nemůžu tě okrást, ty jsi slepý.

- vicente, ty jsi mě chtěl okrást? a teď už ne?

- jasně, jsi bohatý muž, ale babička říkala ve vsi, kde bydlíš a že ti musíme pomoct, když jdeš na tu pouť....

a zdeněk suše polkl a najednou tušil program na dlouho dopředu.

- řekni mi vicente, už jsi potkal někoho, kdo byl na pouti?

- pepe z druhé vsi, jak má toho chromého psa, ana, moje sestřenice, té nestačily dvoje boty...

- dvoje boty?

- no jasně, vždyť je to odsaď deset dnů pěšky...

zdeňkovi vyschlo v krku a polkl podruhé.

- deset dnů. opakuje nahlas zdeněk.

- ale ty se neboj, ty potřebuješ ještě týden k tomu. jsi přeci skoro slepý.

- nejsem slepý, jen špatně vidím. tady máš vyřezávanou hůl a tady čepici s odznakem.

- to je špína a ty nic nevidíš. nedal se malý pastevec.

- a proč budu rád, že půjdu tři týdny pěšky?

- no přeci, čím je delší cesta, tím větší pouť vykonáš, a budeš vidět.

malej pastevec měl ve všem naprosto jasno.

- a budu vidět. opakoval jako ve snách zdeněk.

zdeněk se rozloučil a zaplatil za noclech a jídlo. ještě dostal půlku nazpátek, jako dobrozdání k svaté pouti. znal už nazpaměť jména pěti vesnic, na které se má postupně ptát. měl napsanou celou cestu a jména příbuzných a přátel. zdeněk byl v kýblu. hledal svou budoucnost a dostal ji na stříbrném podnose. jiní mají na to celý život, zdeněk potřeboval jen jeden den ve španělsku.

pomalu si uvykl, sblížil se s představou poutníka a jen si zakazoval myslet na budoucí tři týdny na nohou. budu to brát jako výlet s duchovním obzorem. to je ale žvást! budu to brát jako výlet proti zklamání těch cizích lidiček a sebe.